Mohou za špatnou výslovnost dětí rodiče?
Ano i ne. Mohou za to v případě, když dostanou od dětského lékaře doporučení ke klinickému logopedovi a z nějakého důvodu k němu nedocházejí.
Ne každá maminka a tatínek ví, co a kdy má jejich dítě umět. Dětský lékař by měl být prvním člověkem, který je upozorní na jakékoli opoždění ve vývoji. V rámci preventivní péče sleduje psychomotorický vývoj dítěte, tedy i vývoj a poruchy smyslů. Pro vývoj řeči je nejdůležitější sluch. Pokud dítě špatně slyší, řeč se vyvíjí opožděně, později tvoří věty a také špatně vyslovuje.
V případě, že si není pediatr jistý, jde-li vývoj správným směrem, měl by dítě poslat ke klinickému logopedovi.
V jakém věku by se měli rodiče začít zajímat o řeč svého dítěte?
Rodiče by se měli o řeč dítěte zajímat hned, jak se narodí, měli by na dítě mluvit. V 18 měsících provádí pediatr preventivní prohlidku dítěte, jejíž součástí je i vyšetření sluchu. Pokud dítě dobře slyší a je v pořádku po tělesné a duševní stránce, ale ještě nemluví, nemusí se rodiče znepokojovat, u některých dětí tento stav může trvat až do 3 let. V případě, že ve 3 letech dítě nemluví, je nutné, aby stav posoudil klinický logoped, foniatr, neurolog.
Měl by se rodič pokoušet o nápravu sám?
Neměl a to jednoznačně, i když jsou na trhu knihy tzv. "kuchařky", podle kterých to vypadá, že naučit své dítě dobré výslovnosti je pouhou hračkou. V praxi se rodič podívá na nadpis, přečte, co je třeba, ale už nemůže postřehnout další souvislosti. Například: maminka chce naučit své dítě R, dočte se, že si pomáháme naznačenou hláskou d, a i když je napsáno, jakou má mít jazyk polohu, tak jí to nemusí připadat důležité. Výsledkem pak bývá, že dítě R neříká nebo ho vyslovuje špatně a logoped pak má o to těžší práci s reedukací.
Kdy je dobré začít s nácvikem?
U dětí, které vyslovují špatně nebo nesprávně několik hlásek, ale řeč je srozumitelná, bývá logopedická péče zahájena kolem čtvrtého roku. Logoped posoudí celkový stav řeči - slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, rychlost a plynulost, dále zralost sluchového a zrakového rozlišování a úroveň výslovnosti. Také je velmi důležité, jak je dítě schopné se soustředit a zda je zralé přijmout úkol a dělat ho. Samozřejmě hravou formou.
Jak by měl nácvik vypadat?
Logoped by měl být pro rodiče především partnerem, ale zároveň také autoritou. Rodiče by vždy měli mít pocit, že je tam pro ně a snaží se dítěti pomoci. Neměl by se zaměřit jen na navozování hlásek, ale na rozvoj celé komunikace. Základem je, že by si rodič před logopedem sám na sobě měl zkusit to, o co se bude s dítětem doma snažit. Někdy je to pro rodiče nepříjemné, ale účelné.
Rozhodně by to nemělo být opakování seznamu slov, dítě musí mít pocit smysluplnosti. Opakování slovíček je pro ně nesmysluplné, ale když to samé má na obrázku nebo s hračkami, tak smysl vidí. Ne opakovat slova, ale využít vhodných obrázků, básniček, písní, pohádek, hraní divadla.
Rodičům se může zdát tento způsob rozvoje řeči příliš obyčejný - ale povídání a sdílení společných zážitků je tím nejdůležitějším nejen pro rozvoj řeči.
